MANŽELÉ Z CEDROVÉ ULIČKY / KNIŽNÍ RECENZE

Ahojte! ☺

Ani to není tak dávno, co jsem tu byla s knižní recenzí, že? Pokud jste ji četli, tak určitě víte, že jsem byla nadšená. Šlo o titul s názvem „Den, kdy jsme se potkali“, který jsem dostala od nakladatelství Grada. Stejně jako tuto knihu. Přečetla jsem ji za pár dní. Mohli bychom ji zároveň považovat za mou první detektivku v životě, pokud tedy nebudeme počítat „Deset malých černoušků“ z mého maturitního seznamu. No, a jak u mě uspěla, to se můžete dočíst dále v tomto článku! ☺

Název: Manželé z cedrové uličky

Autor: Anna-Lou Weatrherley

Stránky: 363

Nakladatelství: Grada

Rok vydání: 2019

Moje anotace

Laurii se v momentě, kdy odhalí manželovu nevěru, začíná bořit svět. Ve svém životě si prošla už jedním dost silným traumatem, které doteď řeší se svou terapeutkou. Zároveň není tajemstvím, že si sem tam dopomůže alkoholem. Jak jinak překonat stavy úzkosti a smutku? Do této chvíle jí s tím pomáhaly jen dvě osoby. Manžel Robert a kamarádka Monica. A o jednoho z nich má teď přijít. I přes to, že se cítí zraněná, se snaží vztah ještě zachránit. Když si s Robertem sjednají schůzku, aby vyřešili, jak to s nimi bude dál, dá si Laurie opravdu záležet. Zajde si ke kadeřníkovi, upraví se, obleče si Robertovy oblíbené šaty, uvaří jeho oblíbené jídlo... A čeká na něj. Uplyne hodina, dvě, ale on nepřichází. A Laurie si čas zkracuje několika skleničkami. Pak s ní ale začíná cloumat vztek. Víno vyměňuje za vodku. Až se jí celý svět začerní.
Když se probudí, leží v posteli. Netuší, jak se tam dostala, nic si nepamatuje. Jedno ale zjišťuje po velmi krátké chvíli. Její šaty a kůže jsou zakrvavené. A ta krev není její...


Můj názor

Upřímně jsem z této knihy opravdu na vážkách. Perou se ve mně dva protipóly názorů, stále (ani po dvou týdnech) nejsem schopná si vytvořit nějaký závěr. Tak doufám, že se mi to alespoň nějak vyjasní během psaní této recenze.
Nicméně klasicky začneme obálkou. Ta na mě působí velmi klidně, spíš jako přebal nějakého romantického příběhu, ne kriminálky. Jde z ní spíš harmonie, než nějaký nádech násilí, vraždy, krve a podobně. Je to pro mě takové netypické, možná by to mohlo být i matoucí. Na druhou stranu si myslím, že v této knize nešlo jen o pouhé vyšetřování vraždy. Podle mě byla ta myšlenka celé té knihy ještě i někde jinde. Ale o tom později.
Kniha se četla výborně. Byla spádná, měla krátké kapitoly, styl vyjadřování mi přišel skvělý. Na začátku jsem měla trochu strach, jestli zvládnu číst knihu z pohledu muže, ale nakonec to bylo úplně v pohodě. Takže tomu nemám co vytknout.
Co se samotného příběhu týká, nemám úplně s čím srovnávat. Ale... Mám tak nějak pocit, že tohle nebyla kriminálka v pravém slova smyslu. Už jen proto, že v podstatě od půlky knihy víte, kdo je vrah. A dost rychle si tam nacházíte souvislosti, důvody a vysvětlení. Takže kniha by klidně mohla mít třeba jen dvě stovky stran. A věděli byste kdo, jak a proč. I sami, svou hlavou.
V knize jde ale podle mě spíše o vztahy jako takové. Hodně jsou v ní vykreslovány vztahy matky a dítěte. Vztahy, ve kterých je někdo navíc. Vztahy po ztrátě někoho blízkého. A dost se tam značí i emoce. Obrovská nenávist, zrada... Ale vlastně i láska, nebo chcete-li, loajalita.
Proplétá se v ní spousta jednotlivých životů, spousta postav, které vám poodhalují svůj příběh. Možná i tím je kniha tak zajímavá. I když totiž víte, kdo má tuto vraždu na svědomí, chcete znát osudy jednotlivých osob, chcete si přečíst, kdo a jak může vše dosvědčit, co bude s Laurií, její kamarádkou, detektivem... Chcete prostě znát vše, co vám bylo nastíněno.
Kniha ve mně vyvolávala spoustu pocitů. Úzkost, smutek, bezmoc a strach. Určitě to není kniha, u které se budete rozplývat a budete z ní mít skvělou náladu. I když i u ní se vám stane, že se budete usmívat. Minimálně tedy na konci. ☺
Co mi ale trochu vadilo, bylo přehnané předhazování dětí a mateřství. V podstatě pokaždé, když k tomu byla příležitost, popsala autorka těhotenství, potrat, děti a témata s tím spojená. Když se nad tím tak zamyslím, možná i to by se dalo považovat za jednu z hlavních myšlenek knihy. Jak moc je pro ženu důležitá rodina...
Ale na mě tam toho už bylo až moc. Do jedné knihy prostě nejde vměstnat všechno. Vraždu, emoce, vztahy, nevěru, sex, týrání, alkohol, těhotenství, potraty, autonehodu... Ne, ne, ne... Ne, že bych to neunesla, ale... Působilo to na mě spíše tak, že si autorka nemohla vybrat, na co z toho se opravdu zaměřit, tak tam zkusila nacpat všechno. Což pak vůbec nedělá dobrý dojem. Alespoň na mě tedy ne...


Hodnocení

Je pro mě opravdu velmi těžké tohle nějak zkompletovat. Na jednu stranu je super, že to nebyla detektivka v pravém slova smyslu, ale na druhou stranu...
No, řekla bych to asi takhle. Pokud jste člověk, který se vyžívá v případech, kdy máte pět podezřelých, hledáte souvislosti a nad knihou opravdu přemýšlíte, tohle pro vás určitě nebude.
Pokud jste ale jako já, čili člověk, který pravé detektivky nějak nevyhledává, nepotřebuje, nechce u knih moc přemýšlet, ale chce si četbou spíše odpočinout, i když se jedná o téma vraždy a vyšetřování, tohle pro vás bude super. Protože, jak už jsem psala, tato kniha je spíše o vykreslování různých druhů vztahů a s nimi spojenými emocemi.
Mně se kniha líbila. Byla pro mě osobně milým překvapením, protože jsem opravdu čekala detektivku k dumání. Čehož jsem se, díky bohu, nedočkala. Byla spádná, četla jsem ji ráda, vtáhla mě do sebe, četla se skvěle. Vyvolávala ve mně emoce, i když tedy ne úplně ty šťastné, a to má správná kniha umět.
Nemůžu se ale přenést přes ten „přehršel“ témat, což je vlastně to jediné, za co strhávám body.
Číselně (bodově) vyjádřeno je pak mé hodnocení 7/10. ☺


Co říkáte na knihu vy? Zaujala vás? ☺

K.