PERLIČKY Z PRÁCE V - TRABLE S LÍVANY, MLADÍ KLUCI A KÁVA S MALŽELKOU NEBO BEZ?

Ahojte! ☺

Protože jsem byla v srpnu hodně v práci, stačilo to ještě na jeden celý díl Perliček. Proto chvilku po vydání čtvrtého dílu přicházím hned s dalším, tedy s pátým. Bavte se! ☺

Pán: Dobrý den, dám si nějakou kávu.
Já: Dobře, a jakou si dáte?
Pán: Asi velký presso, to je taková normální káva.
Já: Dobře, a chcete tu kávu s kávou?
(Myslela jsem s mlékem, samozřejmě...)

 

 

Pán: Dobrý den, dám si něco sladkého a dám si k tomu i kávu.
Kolegyně: Dobrý den, dobře, vyberte si.
-pán si vybere kafe a zákusek pro sebe-
Pán: Venku sedí ještě manželka, tak jí objednám presso.
Kolegyně: A chcete tu kávu s manželkou nebo bez?
(Taky myslela s mlékem, že jo...)

 

 

V prodejně je spousta lidí. Kolegyně obsuhuje nějakou skupinku. Dost dobře nepoznávám, kdo k nim ještě patří a kdo už ne, takže zvedám hlavu a přejedu pohledem několik lidí, až se zastavím pohledem na mladé paní.
Já: A vy jste spolu nebo dohromady?
(Ano, jiná možnost totiž neexistuje, že..? :D)

 

 

S rozestupy má problém docela dost lidí...
Já: Paní, prosím vás, počkáte chvilku venku? My vás stejně dříve neobsloužíme, ale ať nás tu není tolik.
Pán, kterého obsluhuju: No, jasně, to je kvůli tomu rádoby koronaviru, že?
Já: To taky, ale je to i proto, že se tady neslyšíme a že se sem třeba skoro nedostanou kolegyně z výroby, aby nám donesly zákusky.
Kolegyně: A taky proto, že když je vás tu tolik, je tu dost horko a nedá se tu pořádně dýchat. My jsme tady celý den, tak by to chtělo brát ohled alespoň na nás...
-pán se jen ušklíbne a dál mi diktuje, co si dá-

 

 

Paní si několik minut vybírá koláče. Dvakrát jí vyjmenuju všechny náplně.
Paní: A na tom lívanu jsou borůvky?
Já udiveně: Ne, to jsou jablka, mandle a tvaroh.
(Viděli ti lidé někdy borůvky?)
Paní: Aha, a v těch kulatých taky nejsou borůvky?
Já: Ne, už jsem vám to říkala. Koláče s borůvkami teď nebývají. A když už jsou, děláme spíš lívan.
Paní: A ten lívan je co?
Já: No to je tohle, akorát by byl s borůvkami.
Paní: Aha, aha. Tak mi dejte kousek toho lívanu.
-zaplatí a odchází-
-za minutu je zpět-
Paní: To ale nejsou borůvky na tom lívanu, že? Tak to já nechci...

 

 

Paní: Dobrý den, dám si dvě míchané a jednu vanilkovou.
Já: Dobře, bude to 75 Kč.
-paní zaplatí a já jí podávám vanilkovou zmrzlinu-
Paní naprosto vážně: A to je ta míchaná nebo vanilková?
-překvapeně se na podívám a odpovím-

 

-opět přichází neupravený pán, o kterém už jsem v Perličkách psala víckrát-
-on totiž vždycky vymyslí něco, co mě překvapí-
-ukazuje na pult-
Pán: Dám si dva kousky.
Já: A čeho, trubiček nebo lívanu?
Pán: Trubiček.
Já: Dobře.
-beru si tácek, dvě trubičky a balím to do fólie-
-pán mě pozoruje-
Já: Bude to 30 Kč.
-pán po mě háže peníze, ale to přecházím-
-v momentě, kdy si má převzít trubičky, se ozývá křik-
Pán: Tohle jsem ale nechtěl, já jsem chtěl tu buchtu!!!
Já: Ptala jsem se vás, řekl jste mi, že chcete trubičky.
Pán: To teda ne, chtěl jsem BUCHTU, slečno, BUCHTU!
Já: Ale řekl jste trubičky.
Pán: Ne, neřekl, nemůžu za to, že neslyšíte a že jste si spletla listovou trubičku s buchtou.
-narážky nekomentuju a rozbaluju trubičky-
Já: Fajn, tak mi doplaťte ještě šest korun.
Pán: Ale já nechci ty trubičky, chci jen ty buchty!!!
Já: Ano, ale...
Pán: Jen ty buchty!!!
Já: Halóóó, pane, poslouchejte mě. Dám vám jen ty buchty, ale doplaťte mi šest korun.
-beru dva lívany, dávám je na tácek a balím je-
-pán po mě háže zbytek peněz-
Pán: A nešlo by tam dát nějaké jiné dva...
-nenechám ho ani to doříct-
Já: Ne, to by nešlo.
Pán: Ale šlo, slečno, kdybyste byla aspoň trochu ochotná!!!
Já: Na shledanou.
-lidé stojící v řadě za pánem se buď smějí nebo kroutí hlavami-
(Já se nedám, pane, na to zapomeňte! :D)

 

 

-schovávám zahrádku, je hodina a tři čtvrtě po zavíračce-
Paní mile: Vy už máte zavřeno?
Já: Ano, máme jen do pěti, je tři čtvrtě na sedm.
Paní stále mile: A to jste měli vy, tu pěknou červenou zmrzlinu?
Já: Ano.
Paní to zkouší už s důrazem v hlase: No to je výborný!
Já: Tak se stavte zítra, máme od devíti do pěti.
Paní naštvaně: To už tady nebudeme, jeli jsme sem sto kilometrů!
Já: Ale já s tím bohužel nic neudělám, ani když se na mě budete zlobit...

 

 

Pán hodinu po zavíračce: Máte ještě otevřeno?
Já: Nene, zavřeno.
Pán: Ale něco přes okýnko byste nám mohla dát, ne?
Já: Nemohla, mám to všechno vyplé.
Pán: No a?
Já: No, takže vám nic dát nemůžu.
Pán: Ale tak čokolády vyplé nemáte, ne?
Já: To ne, ale nemám ani kasu, máme hodinu zavřeno.
Pán: No, a?
-to už se úplně neudržím-
Já: Jak „No a?“. Mám zavřeno, nemám kasu a nemůžu vám nic dát.
Pán: Aha, tak jo.
-to to jako před tím nepochopil, nebo...?-

 

 

Dvě milé situace na závěr:

 

 

-uklízím zahrádku-

-prochází klučina, tak dvacet let, buď z procházky nebo z běhu-
Klučina: Dobrý večer.
Já: Dobrý večer.
Klučina: Nechcete s tím pomoct, ať se s tím netaháte?
Já: To by asi úplně nešlo, ale děkuju.
-pochopí, kývne, usměje se a odchází-

 

-obsluhuju dva klučiny, bude jim tak něco málo přes dvacet-
-jeden objednává a druhý na mě jen upřeně koukám-
-nevšímám si toho a komunikuju s tím, který mi diktuje objednávku-
Druhý klučina z ničeho nic: Vy máte tak krásné oči, slečno, už vám to dneska někdo řekl?
Já: Ehm, no, ne, ale děkuju.
-výborný, cítím, jak rudnu-
Klučina pobaveně: A jéje, já jsem slečnu uvedl do rozpaků.
Já: No, já úplně nevím, co vám na to mám říct.
Klučina: Tak mi třeba řekněte, jak se jmenujete.
-na to neodpovídám a dokončuji objednávku-
Klučina: Tak jak vám říkají?
-zakroutím hlavou a usměju se-
Klučina: Dobře.
-usměje se a odchází-

Opět doufám, že vám alespoň nějaká představa některé situace vykouzlila úsměv na tváři. To je totiž účel těchto článků. Protože já se v práci někdy opravdu bavím. Tak snad i vy takhle přes obrazovku a vaši představivost! ☺

K.