POZITIVNÍ MOMENTY V DUBNU - FITNESS MARATON, SPOUSTA JÍDLA A RODINNÉ AKCE /2022

 Ahojte! ☺

Tento článek je naplněný zdánlivě obyčejnými a samozřejmými věcmi, které ale zdaleka nejsou takové. Naopak. Myslím si, že je na místě si právě tyto „běžné“ věci připomínat a pozastavovat se nad nimi. A přesně takovou myšlenku a takový obsah má dnešní článek. Takže pokud máte chuť, mrkněte na něj a zastavte se společně se mnou ve svých myšlenkách nad věcmi, které možná občas berete jako samozřejmost. Nad věcmi, které vás při troše vědomé pozornosti, kterou k nim nasměřujete, naplní příjemnými a hřejivými pocity vděčnosti a radosti...☺

Rodinné akce

Ráda bych začala časem, který jsem strávila z rodinou. V dubnu bylo právě těchto okamžiků opravdu hodně. Začalo to narozeninovým bowlingem s přítelovou rodinou, na který jsme po domluvě s majitelem mohli vzít i Rafaelka. Měla jsem trochu obavu, jestli tam vydrží být v klidu a nebudou ho děsit nejrůznější zvuky, které s bowlingem souvisí, ale bála jsem se zbytečně. Rafaelko byl úžasný, hodný, klidný, chrupkal si pod stolem a ani jsme o něm nevěděli. 
Další rodinná sešlost byla u mojí rodiny. Slavily se narozeniny mamčiného přítele. A přijela i babička, takže jsme měli posezení všichni takhle pospolu. Dali jsme si kafe, medovník a mrkvový dort, což je pro mě kombinace, na kterou se každý rok těším. (Oba tyhle zákusky jsou totiž naprosto boží!)

S přítelem jsme se stavili i na návštěvu za prarodiči z taťkovy strany, které už zas tak často nevídám. I tam to byl příjemně strávený čas.

A koncem dubna jsme se vydali i s Rafaelkem za taťkou, kde jsme strávili velmi odpočinkový víkend. I ten jsem si užila! ☺

První návštěva čajovny

Kamarádka (a zároveň spolužačka) si našla ke studiu brigádu v čajovně, ve městě, kde obě studujeme. O této práci jsme spolu mluvily docela často, několikrát mě lákala, ať se tam zastavíme. (Lanařila mě tedy hlavně na zákusky, protože já na čaje úplně nejsem, nerozumím tomu a asi to neumím tak úplně docenit. Když si můžu vybrat, volím si pro „chvíle pro sebe“ kávu.) Když jsem to říkala příteli, odpověděl, že v čajovně dlouho nebyl a že by šel rád. Já jsem v čajovně nikdy předtím ještě nebyla. A tak jsme šli. Opět jsme se ptali, jestli by bylo možné přijít i s Rafaelkem, s čímž majitel neměl problém. Chlupáček si zase lehnul a v klidu pospával. Já s přítelem jsme si tedy dali čaj a ořechový dort. Nebylo to špatné, bylo fajn zkusit zase jiný typ podniku, jiné prostředí. Ale nebylo to asi takové, aby mě to tam táhlo znovu. Přítel ale říkal, že by tam rád šel ještě alespoň jednou, na jiný druh čaje a jiný zákusek. Takže se tam nejspíš ještě jednou ukážeme. Nicméně i tento moment si zaslouží místo v tomto článku, protože jsem zkusila zase něco nového a zároveň jsem strávila krásné odpoledne nejen s přítelem a Rafalkem, ale i s kamarádkou a jejím partnerem. A bylo to moc fajn.

Dobroty v práci

V dubnu jsem strávila i jeden víkend v práci. Konala se tam zrovna i jedna z akcí, takže jsme měli celkem dost lidí, ale i tak jsem si to užila. Měla jsem spoustu dobrot, od koláče ke snídani, vegetariánského burgeru k obědu, až po odpolední kafíčko s dezertem. No, co vám budu povídat, jídlo rozhodně patří mezi radosti, ne?

Jeden pohodový super den

Den, kdy jsem neměla (téměř) žádné přednášky ani cvičení, jsem věnovala sobě. Krásně jsem se vyspala, v klidu jsem vstala, dala jsem si snídani a pustila si nějaké vlogy. V poledne jsem se jen otočila na fakultě, kde jsem odběhla trénink na zápočtový běh, a pak už jsem byla zase jen doma. Dala jsem si oběd, koukala jsem na Survivora, pak jsem měla s přítelem kafe a obecně jsem tento den věnovala odpočinku. A bylo to skvělé!

Rande na burger

Když jsme jeli s přítelem a Rafelkem na víkend k mému taťkovi, stavovali jsme se v Olomouci na pozdní oběd. Ani tady neměli majitelé problém s tím, že s námi přijde pejsek. Přítel si dal klasický burger s masem, já jsem tradičně sáhla po vegetariánské verzi s halloumi sýrem. A bylo to výborné! Jak burgery, tak hranolky, které jsme si k tomu dali. Prostředí mě tedy neoslovilo, což je důvod, proč už se tam asi neukážeme, ale kdybychom si chtěli dát dobrý burger, klidně se pro něj stavíme sem, jen si jej pak odneseme třeba někam do parku. Nicméně i tohle posezení sem píšu, protože burger byl skvělý, stejně jako společnost, kterou jsem měla. ☺

Domácí pohoda

Během dubna se nám s přítelem povedlo dokonce dva dny po sobě sednout si večer s něčím dobrým k filmu. Což se nám poslední dobou nedařilo, protože měl každý dost své práce a potřebovali jsme chodit spát relativně brzy, takže nějaké filmy šly stranou. Poslední víkend v dubnu se nám to ale podařilo, takže jsme si v sobotu večer zašli pro kebab (opět pro masovou a vegetariánskou verzi), který jsme si snědli v pohodlí naší postele u Netflixu.

Poslední přednášky v letním semestru a pár hotových zápočtů

Tyhle věci jsou rozhodně pozitivní, že jo? Během dubna jsem zvládla zaběhnout zápočtový běh a dostat zápočty z urgentní medicíny, mikrobiologie, komunikace, ošetřovatelství, ošetřovatelských postupů a z anatomie. Velká část zápočtů a hlavně zkoušek mě ještě čeká na konci května a během června, ale i tak byly tyhle malé úspěchy příjemné.

Fitness maraton

Aby tu nebylo pořád jen jídlo, vyvážím to pohybem. „Fitness maraton“ byla univerzitní akce, která trvala zhruba tři hodiny. Během té doby se vystřídaly čtyři různé trenérky, přičemž každá měla lekci zaměřenou jinak a na jiné partie. Začalo se kardiem ve formě takové napůl taneční sestavy, pak se postupně posilovalo celé tělo a nakonec se to celé uzavřelo protažením. Já jsem na něčem takovém byla úplně poprvé, ale bylo to naprosto skvělé, zvládla jsem to odcvičit od začátku až do konce, strašně se mi líbila celá organizace a hlavně energie a síla, kterou jsem cítila. Bylo to prostě boží, boží a ještě jednou boží! Příště jdu určitě znovu!

Rafaelkova diagnóza a naše rozhodnutí

Možná si teď řeknete, jak může být veterinářská diagnóza pozitivní. Hned vám to vysvětlím. Rafaelko od prvního dne od svého příjezdu kulhal. Nejdříve jsme si mysleli, že si jen během cesty přeležel tlapku a že to do druhého dne odezní. Neodeznělo. Tak jsme si říkali, že si ji možná nějak narazil během seskoku z auta a že to chce čas. Stále se to nelepšilo. Pak jsem našla doma ulomený drápek, tak jsem to přisoudila tomu. Když se to ale během několika následujících dnů stále nelepšilo, šli jsme k veterinářce. Ta to odhadla na artrózu, Rafaelko dostal prášky na bolest a nasadili jsme kloubní výživu. Tlapka se ale stále nelepšila, prášky na bolest nezabíraly až tak dobře, tak jsme se do ordinace vydali znovu. Veterinářka to opět přisoudila stáří, ale navrhla, že udělá rentgen, ať víme jistě, na čem jsme. Souhlasili jsme. Po rentgenu se zjistilo, že má Rafaelko zlomeninu loketního kloubu starého rázu. Operace takové zlomeniny není úplně jednoduchá, ani levná, dokonce nemá ani zaručený výsledek. Bez ní by byl ale Rafael odkázaný na celoživotní prášky/injekce na tlumení bolesti, a i tak by během relativně krátké doby začal chodit v podstatě jen na třech tlapkách. Pejsek, který si doteď nezažil nic hezkého a který si teprve teď začíná užívat život. Miluje být venku, bylo vidět, jak ho těší procházky. Těch by se musel bez operace prakticky skoro vzdát. A tak jsme se s přítelem rozhodli operaci zaplatit. Odhad byl na 20 000 Kč, přičemž dalších 10 000 Kč počítáme na kontrolní snímky a prášky na bolest. Ale rozhodli jsme se do toho jít.

Pozitivní tedy rozhodně není ta diagnóza jako taková. Ale spíš fakt, že už víme, kde je problém a jak jej řešit. Že už nebudeme muset jen bezradně přihlížet tomu, jak se náš chlupáček tím pajdáním trápí. A že už díky této informaci můžeme Rafaelkovi dopřát ten nejvíc plnohodnotný život, jaký můžeme. A to rozhodně pozitivní je! ♥

Na této vlně bych ráda tento článek uzavřela. Děkuji vám za jeho přečtení a doufám, že i váš duben byl alespoň z části naplněný příjemnými a pozitivními okamžiky! ☺

K.