PERLIČKY Z PRÁCE IV - ALERGENY, PRALINKA S KOKSEM A VÝBĚR TRUBIČEK

Ahojte! ☺

Jelikož jsem letos v červenci a v srpnu byla hodně v práci a obsloužila tak strašné množství lidí, je jasné, že se mezi tolika lidmi najdou i tací, kteří nejsou zrovna milí, příjemní a chovají se relativně normálně. Někteří umí být taky pěkně protivní. Jiní jsou ale zase vtipní, umí pobavit. A další jsou zase tak pozitivně naladěni, že si jejich příjemnou energii přebírám i na sebe. Ale vzhledem k tomu, že se různých vtipných nebo nepochopitelných situací nakupilo teď poměrně hodně, sepsala jsem po skoro roce další Perličky. Tak si zpříjemněte den a pojďte si je přečíst! ☺

-pán stojí u vitríny s pralinkami-

Pán: A to jsou všechno pralinky, jo?

Já: Ano.
Pán: Dobře, tak si vezmu pralinku A - 6, 7. To jsem ještě neviděl, mít pralinky podle souřadnic.

Já: No, ony to nejsou souřadnice, ale alergeny...

Paní: Dobrý den, dám si kávu.

Já: Dobrý den, a jakou?

Paní: Klasickou.

Já: Jako espresso?

Paní: No, třeba. S mlíkem

Já: Dobře, to je vše?

Paní: Ano.

Já: Dobře. Podáme vám to do okýnka.

Paní: Jako tam, jo?

-ukazuje k okýnku-

Já: Jojo, kolegyně vás zavolá.

Paní: Dobře.

-jde si stoupnout k druhé vitríně-

Já: Bude to ale zvenku, jo?

Paní: Jojo.

-vyjde ven-

-kolegyně volá-

-volá podruhé, potřetí-

-paní přichází zpět do prodejny-

Paní: A kde mám teda to kafe?

Já: No venku, v tom okně.

Paní: Aha, tak to jsem nevěděla...

Pán: Dobrý, vezmu si šest trubiček.

Já: Dobře.

Pán: A dejte mi ty dvě první.

-sahám po prvních trubičkách-

Pán: Neeee, první z druhé strany. Jako poslední.

Já: No, dobře.

Pán: A dvě ty prostřední.

Já: Dobře.

Pán: No, a pak mi dejte ty dvě první z druhé strany.

(Co k tomu dodat?)

-do prodejny se nahrne spousta lidí-

Kolegyně: Můžete mezi sebou mít trochu rozestupy, prosím? Děkuji.

-lidé nereagují a do prodejny se nahrne další skupina-

Kolegyně: Paní, prosím, počkejte venku až vyjdou tihle lidé, ať máme trochu ty rozestupy. My vás stejně dřív neobsloužíme.

Paní uraženě: Rozestupy? To už snad dávno neexistuje, ne?!

Kolegyně: No, tak tady pořád existují...

Já: Dobrý den, jakou si dáte zmrzlinu?

Pán: Mhmhmhnhm.

Já: Ještě jednou prosím, nerozuměla jsem vám.

Pán: Malou borůvkovou říkám, ne?!

-umývám s kolegyní nádobí, povídáme si a přichází pán na zmrzlinu-

-dořeknu větu, odkládám utěrku a sedám si ke stroji-

Já: Dobrý den, jakou si dáte?

Pán: Mhmhnmhm.

Já: Ještě jednou prosím, hučí mi tady stroj, neslyším vás.

Pán: Kdybyste se tady nevykecávaly, tak mi rozumíte.

Já: Prosím? Říkám, že vás neslyším přes ten stroj, musíte mluvit trochu víc nahlas.

Pán: Na to já nemám hlasivky.

(Tak mi to třeba příště napište...)

Paní: Dobrý den, dejte mi tu jednu pralinku s koksem.

Různé verze a pojmenování našeho cheesecaku:

Pán: Dám si ten „kýk“.

Paní: Dejte mi prosím ten „cake“.

Paní: Já si dám ten „kák“.

Pár milých situací na závěr

-do prodejny pravidelně chodí jedna babička z vnoučaty, která je vždycky usměvavá a často chválí a je velmi milá a pozitivní-

Paní jeden den: Jéé, to je zase ta milá slečna.

Paní druhý den: Tady pracují samí krásní lidé.

Paní třetí den: Podívej, to je zase ta slečna s těma krásnýma očima.

-pán středního věku vchází před otevřením do prodejny, ještě s jedním známým-

Já: Ještě chvilku vydržte, musíme to tady dochystat, dejte nám ještě pět minut.

Pán: Jasně, my vydržíme, my se na vás budeme koukat.

Já: No, to nevím jestli je nejlepší nápad.

Pán: My se rádi díváme na mladé krásné slečny.

Já: Aha. No. Ehm. Tak děkuju. Asi.

Upřímně doufám, že jste se pobavili nebo jste se cítili u některých situací zaskočeni alespoň z části tak, jak jsem se cítila já, když jsem je prožívala. Schválně mi napište, která vás zarazila nebo pobavila nejvíc! ☺

Užijte si ještě krásné prosluněné dny a mějte se krásně! ☺

K.