KDYŽ ZPÍVAJÍ CVRČCI / KNIŽNÍ RECENZE

 

Ahojte! ☺

 

Není to ani měsíc, co jsem vydala recenzi na knihu Hora mezi námi od Charlese Martina. Tedy od autora, který napsal i knihu, o které bude dnešní článek. Abych byla upřímná, ani jsem si tyhle dvě knihy nespojila dohromady. Ani jednu z nich jsem si totiž nekupovala sama. Jednu jsem dostala k narozeninám, druhou jen tak, pro radost. Až když jsem přečetla Horu mezi námi a sáhla jsem po této knize, všimla jsem si jména autora. To se vám asi moc často nestane, že? Nicméně prostředí, hlavní postava a symbolika byly znaky, které si byly v knihách velmi podobné, autor se tak rozhodně nezapřel a bylo znát, že je to tentýž člověk. Ale to vám víc popíšu a vysvětlím už v samotném článku.

Název: Když zpívají cvrčci

Autor: Charles Martin

Stránky: 352

Nakladatelství: Motto

 

Rok vydání: 2018

 

 

 

Moje anotace

 

Reese Mitch je bývalý kardiochirurg. Po smrti své milované manželky se vzdává své úspěšné kariéry, které obětoval téměř polovinu svého života. Stahuje se do ústraní, do malého městečka, kde se svým švagrem opravuje lodě, a snaží se tak zapomenout na minulost. Ve stejném městečku žije i malá holčička, Annie. Má nemocné srdce a potřebuje peníze na operaci. A tak postává na náměstí se svým malým stánkem a prodává citronovou limonádu. V jeden moment se životy těchto dvou lidí propletou a začnou se vzájemně ovlivňovat. Annie vidí v Reesovi svého strážného anděla a přítele, jemu se zase do malé holčičky promítá dětská podoba jeho zesnulé ženy. Reese stojí před velkým rozhodnutím. Dokáže v sobě překonat bolest z minulosti a vyléčit jak srdce Annie, tak i to své?

Můj názor

 

Tradičně začnu obálkou. Abych byla upřímná, kdybych ji viděla ve výloze knihkupectví, nevěnovala bych jí větší pozornost. Možná bych ji ani nevzala do ruky, abych si přečetla anotaci. Nevím proč, sama o sobě je hezká, ale asi ke mně nepromlouvá stylem, který by mě lákal k přečtení knihy. Nehledě na to, že kolibříci s názvem nemají vůbec nic společného. Moc tomu nerozumím. Navíc, když už, v názvu jsou cvrčci, na obálce ptáčci. Proč? O těch v knize nebyla ani zmínka...
Když už jsem narazila na název knihy... Ani ten mi nepřišel úplně šťastný. Když jsem příběh četla, narazila jsem na odkaz, který měli zpívající cvrčci nést. Našla jsem v tom tu symboliku, ano, ale zdaleka mi nepřišla tak výrazná, aby se po ní jmenovala celá kniha. Narazili jste na ni asi ve dvou kapitolách. A to ani ne nějak do hloubky. Přestože chápu, jaký dojem to mělo vyvolat, zejména ke konci knihy, nezanechalo to ve mně žádnou stopu. Že bych si během čtení nebo při gradování příběhu vzpomněla na cvrčky? To určitě ne.
Za mě tedy ta vizuální stránka není tou nejšťastnější volbou.

Nicméně, nesuďme knihu (jen) podle obalu. Pojďme se podívat na obsah. Protože to je to, co od knihy chcete. To, co ve vás zanechá ten dojem.
Hodně se mi líbí autorův styl. Pokud jste četli knihu Hora mezi námi (nebo jste mrkli na moji recenzi), která je taktéž dílem Charlese Martina, nejspíš víte, že i tam byl hlavní postavou muž středního věku lékařského vzdělání. Tenhle společný znak se mi velmi líbí. Bude to přesně to, co budu mít s autorem spojené.
Tím jsem nastínila postavu Reese, kterou jsem si zamilovala. Stejně jako postavu Annie, i ta mi byla sympatická.

I v této knize byly retrospektivní kapitoly, kdy jste se vraceli do života Reese, když rostl a dospíval. V těchto kapitolách jste vpuštěni do jeho minulosti, kdy v dětském věku věnoval své srdce plné lásky malé holčičce, kterou si v dospělém věku vzal i za svou ženu. Tohle byly opravdu kouzelné momenty. I když to v určitém ohledu působilo lehce pohádkově. Přece jen není moc reálné, aby se malý chlapec zamiloval do nemocné dívenky natolik, že by obětoval velkou část svého života studiu a vydal se na dráhu kardiochirurga, který bude schopný tohle děvčátko zachránit. Ale i tak to byly kapitoly, které mě bavilo číst.

Jediná malá výtka k příběhu je, že mi některé kapitoly přišly zdlouhavé. Takové ne moc záživné. Ale zase dokreslovaly příběh a díky nim mohl v knize plynout čas. Takže to asi chápu. Jen pro mě, jakožto pro čtenáře, nebyly některé stránky moc zábavné a čtivé.

Co se mi ale líbilo, byla gradace příběhu. Přestože asi tušíte, kam vedou životní cesty Annie a Reese, autor vás dokáže překvapit. Nastanou momenty, které vás najednou uzemní, vrátí do reality a přidají příběhu na věrohodnosti. Což bylo super. Protože kdyby byla kniha od začátku předvídatelná a nedošlo tam k žádným zvratům, nebyla by to podle mě dobrá kniha. Nezanechala by žádnou emoci, napětí, překvapení...
Posledních pár stránek jsem očima úplně hltala. Byl tam i moment, kdy jsem se úplně zasekla, možná jsem i na pár vteřin přestala dýchat. Byla to chvíle, kdy se ve mně mísily všechny možné emoce a myšlenky.
No, a úplným závěrem autor nezklamal. Ne proto, jak dopadl samotný příběh. Jeho konec byl takový, jaký jej autor chtěl mít, aby mohl předat myšlenky, které plynuly na posledních stránkách. Možná by se to dalo označit i jako poselství nebo uvědomění. Krásně to završilo celý příběh.

Hodnocení

 

Myslím, že jsem se u psaní svých dojmů a názorů rozvášnila už dost, takže tady budu stručná. Příběh byl moc pěkný, měl hezkou myšlenku. Líbí se mi i propojení lékařského světa s vyšším světem, které autor schoval do obou svých knih. Pro mě to pak má přidanou hodnotu a charakteristický znak autora. Tyhle symboliky totiž pak souvisejí s těmi momenty, které ve mně probudí silnější emoci. Momenty, které si z knihy zapamatuju a odnesu.
Nicméně i přesto se mě tahle knížka dotkla trošku méně, než zmiňovaná Hora mezi námi. Proto jí dám o jeden bod míň. Ponese tak hodnocení 7/10.

Přichází čas na mou tradiční otázku. Znáte tuhle knížku? Co na ni říkáte? A láká vás? ☺

K.