POZITIVNÍ MOMENTY V BŘEZNU - POHYB I ODPOČINEK A RAFAELKOVY POKROKY

Ahojte! ☺

Už potřetí bych vás ráda přivítala u článku, ve kterém bych se s vámi chtěla podělit o několik pozitivních momentů, které jsem prožila během března. Oproti lednu a únoru toho tady asi bude trošku méně, i když jsem se opět snažila na každém dni najít něco hezkého. A našla. Jen to tentokrát byly dost často malé osobní věci, které bych si chtěla nechat pro sebe. I navzdory tomu tu ale pár hezkých drobností ke sdílení mám. No a teď bych vám pomocí nich chtěla předat alespoň trochu toho pozitivna, které jsem prožívala já. Zároveň bych vás tímto článkem opět ráda namotivovala k tomu, abyste se i vy občas zastavili a vybavili si, co se vám v daném dni povedlo, nebo co hezkého se ve vašem životě událo. Vždycky se něco najde. Jen je potřeba na to vědomě zaměřit pozornost, protože různé pozitivní drobnosti často v našich zrychlených životech přehlížíme. A je to škoda. ☺

Tak, a teď už, pokud tedy máte chuť, pojďte nahlédnout do mých malých březnových radostí.

1. Skupinová lekce power jógy pro Ukrajinu

Začátkem března jsem se zúčastnila skupinové jógové lekce. Zjistila jsem až v den konání, že něco takového ten den je. Neměla jsem tedy moc času na nějaké rozhodování a plánování, ale věděla jsem, že chci jít. Tak jsem si narychlo v hlavě přehrála, kolik mám času na převlečení se a dopravu, a zjistila jsem, že to stihnu. Sice tak tak, ale stihnu. No, a tak jsem šla. A bylo to skvělé. Akci pořádala Katedra tělovýchovy a sportu, která se rozhodla tuto hodinu nezpoplatňovat, ale motivovat účastníky, aby po skončení lekce poslali libovolnou částku na transparentní účet, který slouží na podporu Ukrajiny. Zúčastněných bylo poměrně dost, takže i kdyby každý poslal opravdu symbolickou částku, mohl být konečný příspěvek celkem hezký.
No a ta lekce? Ta byla úžasná. Šlo sice o power jógu, ale podle mě byla ještě docela pomalá a klidná. Taková, aby ji zvládl odcvičit každý. Byla ale hodně energická. Úplně hmatatelně jsem cítila emoce a sílu lidí kolem mě. Bylo to neuvěřitelně nabíjející a strašně jsem si to užila. Na skupinové lekci jsem nebyla už několik let, takže o to víc mě to bavilo. A ta energie byla opravdu něco úžasného!
Tento moment jsem tedy v tomto článku rozhodně musela vypíchnout.

2. Zvládla jsem sepsat pět článků

Něco takového se mi opravdu dlouho nepovedlo. V březnu jsem na sebe byla opravdu hrdá. Věnovala jsem psaní mnohem víc času, než posledních X měsíců. A bylo to super! Sepsala jsem cvičební únorový článek, 1. část nákupového článku, únorové Pozitivní momenty, 2 část nákupového článku a recenzi na knížku s názvem Kdy?. Z této své produktivity jsem měla opravdu radost!

3. Rafaelkovy pokroky v cestování autem

Rafi dělá opravdu velké pokroky. Během března se opravdu hodně zlepšil v cestování autem. Jeli jsme k přítelovým rodičům, což je asi hodinka cesty, a k mým rodičům, což jsou asi dvě hodinky. První cesty po městě a k přítelovým rodičům jsem sedávala s chlupáčkem vzadu. Nevěděl, co se děje a jestli ho někam neodvážíme. Prožil si toho ve svém životě prostě opravdu dost. Bylo na něm vidět, že je z toho nesvůj, moc neposeděl, ale zase ani úplně nevyváděl. Tak jsem tam sedávala s ním. Pak se ale po pár takových akcích zklidnil, pochopil, že ho nikde nenecháme, a já jsem se přesunula dopředu, na místo spolujezdce. A teď? Teď už na zadních sedačkách během cesty většinou spí. A nebo zvědavě kouká kolem sebe. Rozhodně je už ale v klidu. Šikula. ☺
Ale to není všechno. On totiž zvládl i v klidu spát u mých i u přítelových rodičů, mimo domov, na který je zvyklý. Byl samozřejmě s námi v pokoji, ale i tak. Byl klidný, normálně spal celou noc a vstával až s námi, stejně jako u nás doma. Z čehož jsme měli s přítelem opravdu radost. Jak jsem psala... Je to prostě šikula. ☺

4. Studijní drobnosti

Tady asi nechci zabíhat úplně do detailů. Nicméně se mi podařilo úspěšně napsat už několik testů, které máme povinné v rámci zápočtů. Což vždycky potěší. Zároveň jsem si (úspěšně) zkusila i nějaké praktické zdravotnické úkony na lidském těle, ne jen na školních figurínách a na modelech, což byla taky fajn zkušenost. Protože kdybych až v praxi přišla na to, že nejsem schopná například „píchnout“ do reálných lidí (i když do gumových modelů mi to nevadilo), nebylo by to asi moc příjemné zjištění. Takže teď jsem opravdu ráda, že už vím, jak to mám.

5. Školní kondiční příprava na trampolínkách

Každé pondělí máme kondiční přípravu, abychom na konci dubna byli schopní splnit zápočet z běhu. V některých hodinách běháme, jindy jsme zase měli kruhový trénink, spinning nebo právě trampolínky. A ty jsem si užila moc. Bavilo mě to úplně komplet - ta energie, hudba, ale zároveň ten pohyb jako takový. Byla to makačka, u které jsem zapojila jak srdce a plíce, tak hlavně svaly na nohou a zadečku. Fakt to bylo parádní!

6. Odpočinek u Survivora

Ano, stále koukám a ano, stále mě to baví. Většinou si ty díly už ale pouštím až zpětně, protože v časy, kdy se pořad vysílá, to většinou nestihnu. Ale odpočívám u toho a vypnu u toho hlavu. Rozhodně jsou to momenty, na které se těším a které si užívám. Takže ani tohle nesmí v tomto článku chybět. 

7. Disciplína ve cvičení

V březnu jsem opravdu dost cvičila. Byla jsem fakt hodně v pohybu. Když ne v práci, tak na kondičním cvičení nebo doma na podložce. Občas se mi opravdu nechtělo, byla jsem unavená a nejradši bych se na to vykašlala. Nicméně jsem si na začátku předchozího měsíce rozepsala cvičební plán, ve kterém jsem chtěla odcvičit všechny resty z minulého roku. A nechtěla jsem ho porušit. Byla to pro mě zase po delší době výzva. Občas mi běhaly hlavou myšlenky, jak bych ten plán mohla upravit, abych ten daný den fakt nemusela cvičit. Pak se ale ozval hlásek mojí disciplíny, který mě napomenul a na tu podložku dokopal. A opravdu jsem ty workouty odcvičila tak, jak jsem si je naplánovala. A ta hrdost a pocity po docvičení, které se pak dostavily, za to opravdu stály!

8. Odpočinek pro tělo

Myslela jsem ale i na kapku odpočinku, takže jsem jeden večer dopřála relax svému tělu ve vířivce. Jiný den jsem zase poprosila mamku, jestli by mi namasírovala záda. A souhlasila. Bylo to opravdu příjemné, vypnula jsem u toho, uvolnila se mi spousta svalů a ještě jsem pak dva dny krásně voněla po tom kokosovém přípravku, který mamka používala. Asi nemusím psát víc, že ne? ☺

Tak. A v tomto místě, po příjemném relaxačním rozpoložení, bych tento článek ukončila. Věřím a doufám, že jste měli březen alespoň tak příjemný, jako jsem ho měla já. A pokud máte pocit, že tomu tak nebylo, zkuste se jen posadit a zapátrat v paměti alespoň po několika drobnostech, které vám vykouzlily úsměv na tváři. Určitě tam nějaké byly. Jen jste jim možná nevěnovali pozornost. A to je škoda, nemyslíte? ☺

Mějte se krásně!

K.