PERLIČKY Z PRÁCE II - PRASÁTKA, ZÁVIN, TURISTICKÁ SEZÓNA

Ahojte! ☺

Není to tak dávno, co vyšel první díl Perliček, a už jsem tady s druhým. Nebudu to moc víc okecávat. Bavte se! ☺

-obsluhuji pár středního věku-
-najednou na stropě nad sebou vidím mihotající se světlo-
-rozhlížím se za sebe, do dvěří a hledám zdroj-
-pak mrknu do okýnka, kde se vydává zmrzlina-
Vysmátý pán držící tác v rukou a házející na mě prasátka: Já vám chci jenom říct, že vám vracím ten tác, jo?
Já s pobaveným úsměvem: Dobře, položte to tam, prosím.
-spokojený pán odchází-
- a pár se taky tváří pobaveně-

-starší pán, ne úplně upravený a vyvoněný přistupuje k pultu-
Já: Dobrý den, co to bude?
Rozklepanou rukou mi ukazuje na kousek závinu: Chci tento závin. Tento. Tento závin.
Já: Dobře, přinesu si tácek.
-vracím se-
Pán: A vezmu si tři.
-udivuji se, protože jsem pochopila, že chce ten JEDEN KONKRÉTNÍ KOUSEK ZÁVINU-
Já: Aha.
-za tři vteřiny jsem zpět s větším táckem-
Pán dost podrážděně a hodně arogantním tónem reaguje: To se máte, slečno, nejdřív zeptat, a ne pak nějaké AHA, AHA!
-mám sto chutí protočit oči, ale neudělám to-
-pokládám druhý kousek závinu na tácek, když přijde kolegyně a sáhne po jednom kuse pro jinou zákaznici-
Pán křičí: Neee, ten je můj a já jsem tu byl první! A chci tenhle kousek!
(Pro vysvětlení, nakrájené byly dvě nohavice, nebyly tam žádné kraje, vše bylo pocukrované, takže každá část vypadala stejně...)
Já ke kolegyni: Prosím tě, dej mi ho na ten tác a vem si jiný.
-poslechne mě s udiveným výrazem-
-vysílám k ní nenápadné pokrčení ramenou-
-podávám pánovi záviny, ten zaplatí a odchází-

Já: Dobrý den, co to bude?
Paní vietnamského původu zamumlá: Trubičku prosím.
Já: Dobře.
-podávám si papírový tácek-
-pokládám na něj trubičku-
Paní něco zamumlá, rozumím něco jako: Ešne.
Já: Aha, ještě.
-pokládám na tác druhou trubičku-
-paní už vypadá poměrně naštvaně-
-chytne tác s trubičkami a zatřepe jím-
Paní už zřetelně a dost nahlas řekne: Všechny!
Já se zmůžu jen na: Aha, dobře.
-no, možná by bylo vše jednodušší, kdyby lidé mluvili nahlas a zřetelně-

Starší pán vchází do prodejny: Dobrý den, máte oplatky na kusy?
Já: Ne, máme je jenom v krabici.
Pán: Aha, takže samostatně mi je nedáte?
Já: Bohužel, my je máme zabalené.
Pán: A kolik jich tam je?
Já: Pět.
Pán: No, já bych potřeboval tak půlku.
Já: Ale já to nemám jak udělat.
-pán chvíli mlčí a dívá se na mě pohledem, jako by chtěl slyšet, že mu tu krabici teda otevřu a dám mu dva nebo tři oplatky-
Pán: Takže to fakt nepůjde?
Já: Nepůjde.
Pán: A kolik stojí?
Já: 35 Kč.
Pán: A tak já si je teda vezmu všechny, když mi nechcete dát jen půlku.
-zaplatí a odchází-

-je půl hodiny po zavíračce a já začínám čistit kávovar-
-v prodejně je stále spousta lidí, ale už nalívám chemikálii do stroje, abych mohla začít uklízet-
Paní: A dám si kafe.
Já: Nezlobte se, ale my už máme půl hodiny zavřeno a v kávovaru už je nalitá chemie.
Paní: Aha, ale my jsme na vaši kávu dostali doporučení. Takže mi ji neuděláte?
Já: Nemůžu, je tam chemikálie a my musíme začít uklízet.
Kolegyně: A tak nějaký zákusek si nedáte?
Paní: Ne, bez kávy ne.
Kolegyně: Tak přijďte třeba zítra.
Paní: To budeme na druhé straně republiky.
-dívá se na mě významným pohledem-
Já: Tak bohužel, opravdu to nejde.
-paní odchází s prázdnou a za pár vteřin ji mám u okýnka ze zmrzlinou-
Paní nepříjemným tónem: A zmrzlinu mi dáte, když už teda nedostanu kafe?
Já: Ano, zmrzlinu vám dám. A dala bych vám i to kafe, ale máme už půl hodiny zavřeno a i tak obsluhujeme dál. Ale musí se u toho stíhat uklízet.
Paní: No, my jsme dostali na vaši kávu doporučení, a ani si ji nemůžeme dát, když už jsme přišli.
Já s klidem a s úsměvem: Kdybyste přišli, když je prodejna otevřená, ráda bych vám to kafe udělala.
Paní: Ale nenapadlo nás, že zavíráte takhle brzo! JE TURISTICKÁ SEZÓNA, SLEČNO!
Já: To já ale neovlivním, to je na šéfové.
Paní: No, tu jsme měli taky pozdravovat, takhle to už ani neuděláme. Naschle.
-odchází-
-jo, oni by lidi asi nejradši, abychom otvírali před šestou, aby si stihli koupit snídani, a zavírali v osm, nebo nevím-

Dvě milé situace na závěr

-pán v cyklistickém oblečení se vkloní do okýnka-
Pán: Dobré ráno, krásná vílo. Myslíte, že byste nám roztáhla ten slunečník?
(No není to ráno hned příjemnější?)

-starší velmi sympatická paní se rozhlíží po prodejně-
Já: Dobrý den, ještě vybíráte, že?
Paní: No, já zatím jen žasnu, kolik tady toho je a jak je to všechno krásné. Jak můžete být tak krásně štíhlá, já bych tomu neodolala.
-já se jen zaculím a poděkuju za kompliment, protože žádnou jinou reakci jsem v tu chvíli nezvládla-
(Poznámka: Upřímně na komplimenty a pochvaly obecně neumím dost dobře reagovat. Zvlášť co se týká hlavně té postavy nebo vzhledu obecně.)


Pro dnešek by to stačilo. Třetí díl je v procesu a určitě jej brzy vydám. Protože podobných případů mám v práci opravdu dostatek! ☺

Mějte se krásně a nenechte si nikým zkazit náladu! Za žádnou cenu! ☺

K.