PERLIČKY Z PRÁCE VI - VĚTRNÍK S ČÍSLEM, POCHVALA PŘED ŠÉFOVOU A VY UMÍTE I MLUVIT?

 

Ahojte! ☺

Rok 2020 na mém blogu zakončíme zvesela. A jaký jiný formát vybrat, než Perličky z práce? Tentokrát už je to šestý díl, ale stále mě lidé nepřestávají překvapovat. Takže věřím tomu, že i v dalším roce si přečtete článek z této „rubriky“. Teď už vám jen popřeju příjemné čtení plné úsměvů! ☺

 

Paní: Dobrý den, jaké máte koláče?
Já: Tvaroh s brusinkami, tvaroh s povidlem, povidla, jablečno-hrušková povidla, mák, čokoládu, puding a ořech.
Paní: Aha, aha.
Já: Tak jaký si dáte.
-paní provléká ruku pod ochranným sklem-
Paní: Tenhle, chci tenhle.
Já: Dobře, ale nemusíte mi tady na ty koláče sahat. Proto je tady to sklo. Z hygienických důvodů.
Paní: Ale já jsem na to nesáhla!
-ne, ale chyběly dva milimetry-
Já: Ale tady vůbec nesmí být žádný takový kontakt od dalších lidí.
Paní: Hm, tak vám teda děkuju za poučení, SLEČNO!
-ignoruju poznámku, jen překvapeně kulím oči-
Paní: Tak dáte mi ten koláč, nebo vám to dělá problém?!
-usměju se pod rouškou, ignoruju další poznámku, podávám koláč a beru si peníze-

 

 

-pán (zhruba kolem 40 let) přichází deset minut před zavíračkou, takže už mám některé koláče zabalené po dvou kusech, ve vitríně zbývá po jednom nebo dvou kusech různých zákusků-

Pán: Tak mi dejte ten poslední dort, poslední větrník a věneček, ať se vám to tam uklidí.
-pod rouškou se na něj usměju-
Já: Dobře, děkuju. Takhle je to super.
Pán: Jo? Líbí se vám to se mnou?
Já se smíchem: No je to úplně perfektní.
-pán se taky zasměje-
Pán: A dejte mi ještě tu trubičku a jeden koláč.
Já: A nechcete obě ty trubičky a oba ty koláče, když už to mám zabalené?
-pán se na mě podívá a usměje se-
Pán: Ale tak jo, dejte mi to tak.
Já: Super, děkuju.
-pán jde platit-
Pán se smíchem: Tak jakej jsem byl?
Já se taky směju: No skvělej.
Pán: Tak to budu muset říct doma, aby mě třeba taky docenili. Mějte se hezky.
Já: Vy taky, na shledanou.

-další pán, opět kolem 40 let přichází do prodejny-
-dávám mu chvilku, aby se rozhlédl, a pak se zeptám, co si dá-
Pán: No, já se tady na to nemůžu vynadívat.
Já: No, to chápu.
Pán se na mě podívá: Já myslím jako na vás.
-hrát tuhle hru nebo ne?-
Já s ironickým úsměvem: Tak to taky chápu.
Pán se začíná lehce smát: Teda, pěkná žena se zdravým sebevědomím, to mám teda štěstí.
-nereaguju a ptám se znovu, co si tedy pán dá-
Pán: Tak mi dejte ten větrník.
Já: Dobře, a ještě něco jiného?
Pán: Vaše telefonní číslo.
Já: To nemáme v nabídce.
-pán se pod rouškou usměje-
-balím větrník a podávám mu ho-
Já: Takže to bude všechno?
Pán: Tohle já jsem ale nechtěl.
Já: A co jste teda chtěl?
Pán: No připsat tam to číslo.
Já se smíchem: Znovu vám říkám, že to nejde.
Pán: A jméno mi řeknete?
Já: Ani jméno.
Pán: A když si ho zjistím, i s číslem, půjdete se mnou na kafe?
-přehrávám si, jak málo je pravděpodobné dostat z někoho moje číslo-
Já pořád se smíchem: No, pokud se vám tohle povede, tak klidně.
Pán: Mám hodně silnou motivaci. Budu se těšit na to kafe!
-platí a odchází-
-a já jen přemýšlím a doufám, že jsem tohoto pána nepodcenila-

 

 

-do prodejny přichází pán, který k nám chodí pravidelně-
-vždycky si zpívá, hraje si na sluníčkáře, ale je dost arogantní a nesympatický-
Pán: Dejte mi ty dva „bouníky“.
Já: Bouníky? To nevím, co je. Myslíte brownies?
Pán: To jste nikdy neslyšela, že tomu říkám „bouníky“?
Já: Ne, neslyšela.
-nabírám bez dalších slov brownies-
Já: Dáte si ještě něco?
-pán si dozpívá sloku, pak si vymění tři věty s paní za ním-
-je mu nejspíš úplně jedno, že je za ním fronta lidí čekajících venku-
Já: Dobře, tak je to devadesát šest korun.
Pán: Chci ještě koláče.
Já: Dobře, a jaké?
Pán: Dva.
Já: Ano, ale jaké druhy?
Pán: Brusinka.
Já: Jeden nebo oba dva?
Pán: A ořech.
Já: Ořechový nemám.
Pán: No dejte mi ořechový.
Já: Nemám ořechový.
Pán: Vždyť jste mi teď řekla, že máte, tak proč mi ho nedáte.
Já: Nemám žádný ořechový.
Pán: Tak proč jste říkala, že máte?
Já: Nic takového jsem neřekla, neřešila jsem s vámi žádné druhy koláčů.
Pán: Ale řekla jste to, je vás blbě slyšet přes tu roušku.
Zavrtím hlavou: Dobře, když myslíte.
Pán: A laskavě nekruťte tou hlavou.
Tohle už nevydržím: Prosím? To ale nemyslíte vážně už, že ne? Budete mi říkat, jak se mám a nemám chovat?
Pán: Proč se rozčilujete? Nemáte proč.
Já kývající hlavou: Aha, hm, hm...
Pán: A neříkejte pořád to hm, hm!
Já: Budeme se k sobě chovat jako lidi, nebo to neumíte?
-pán si ještě jede svoje-
- já si beru peníze, vracím mu a odcházím za další (smějící se a hlavou kroutící) zákaznicí-

-pán, který k nám taky chodí častěji, ale nikdy nepozdraví, skoro s vámi nemluví a ještě háže penězi téměř vběhne do prodejny-
-bez pozdravu, samozřejmě-
-dodělávám v zadní části nějakou práci-
-za pár vteřin se přižene ke mně-
Pán: Dobrý den!!!
Já: Dobrý den.
Pán: No dobrý den, slečno!!!
-nechápavě se na něj podívám-
Pán: Vy umíte i mluvit, jo?!
Já: No, vy očividně taky, přestože nikdy nepozdravíte, když sem přijdete.
-pán se bez další poznámky přesouvá do přední části prodejny-
-jdu za ním-
Já: Tak co si dáte?
-pán beze slova ukazuje na vánočku-
-fajn, můžeme tuhle hru hrát-
-beru vánočku, balím ji-
-pán mezitím pokládá peníze na pult-
Pán: Tak když se mnou nebudete mluvit, budeme si ukazovat, no.
Já s úsměvem: Dobře, nemám s tím problém.
Pán: Jak jako že s tím nemáte problém? Nevadí vám to?
Já: Ne, nevadí.
-beru peníze, beze slova mu vracím-
-pán shrábne peníze a beze slova nasupeně odchází pryč-

Dvě milé situace na závěr

 

 

Pán: Dobrý den, slečno. Já toho budu mít trošku víc.
Já s úsměvem: Dobře, tak jdeme na to. Co to bude?
Pán: Potřeboval bych osm balíčků po pěti pralinkách, ale dát tam i stužku.
Já: Dobře. Dám to normálně do celofánových sáčků a stužku na to pak můžeme přilepit.
Pán: A jinak se to udělat nedá?
Já: Nene, celé by se vám to pak svezlo. Takhle to bude fajn.
Pán: Dobře, nechám to na vás.
-zabalím sáčky, trvá to několik minut-
-zákaznice stojící za pánem komentují, jak to vypadá hezky-
-pak se zeptají, jestli má pán tolik žen-
Pán: To by bylo super, ale není to tak.
Já: A co byste s osmi ženami dělal? To byste se zbláznil.
Pán s úsměvem: To máte asi pravdu.
Pán: No, vy mě asi nebudete mít ráda, ale já teď ještě potřebuju udělat dalších osm balíčků s pěti pralinkami, ale zabalit to pak nějak dárkově ještě s čokoládou a lízátkem.
Já: No, to úplně standardně takhle na prodejně neděláme, ale nějak to vymyslíme.
-ukážu pánovi svou myšlenku-
-pán je spokojený, pochválí mě a nechá mě dělat svou práci-
-celé to trvalo asi čtvrt hodiny, možná dvacet minut-
-kolegyně během toho obsloužila několik dalších lidí-
-když mám skoro hotovo, kolegyně požádá pána o peníze-
-pán zaplatí, nechá si do koruny vše vrátit-
-ale v momentě, kdy jsem mu naskládala všechny věci do tašky, kterou jsem mu podávala, dal mi do ruky stokorunu-
Pán: Moc vám děkuju za ochotu, trpělivost a krásnou práci. Jste šikovná. Tohle si vemte a mějte se krásně.
-spokojený a s (podrouškovým) úsměvem odchází-

 

-do prodejny přichází sympatická blonďatá paní, která je vždycky, když ji obsluhuju, hrozně pozitivní-
-mívá taková trošku specifická přání, vybírá si vždycky ty nejhezčí koláče, tak to tam vždycky tak přebírám-
-ale nevadí mi to, je sympatická, vděčná, desetkrát mi poděkuje a nechá i nějaké peníze navíc za ochotu-
Paní: A ještě mi dejte, prosím, ty tvarohové s jahodami, třeba čtyři. Zase nějaké hezké.
Usměju se: Dobře.
Paní: Já už sem snad jezdím jen kvůli vám.
Já: Myslíte na koláčky?
Paní: Ne, myslím kvůli vám. Vy jste vždycky tak sympatická, že se vždycky těším, jestli tu zase budete vy.
Já lehce vykolejená: No, ehm, děkuju moc.
-paní pak ještě požádá, jestli by mohla mluvit se šéfovou, že s ní potřebuje vyřešit nějakou specifickou objednávku-
-když to mají spolu dořešené, loučí se se šéfovou, podívá se na mě, mávne na mě, ale pak se otáčí zpět k šéfové-
Paní: Jo, a ještě vám musím něco říct, jako šéfové této slečny. Musím ji hrozně pochválit. Je vždycky hrozně ochotná, vstřícná, milá a sympatická.
-tohle hřeje-
Paní: Vždycky mi vyjde vstříc, je trpělivá a ještě je usměvavá a hrozně pozitivní.
-jejda-
Šéfová se širokým úsměvem, který prostě vidíte i přes roušku: Opravdu?
Paní: Nikdy jsem ji tady nezažila zamračenou. Musím vám tuhle slečnu pochválit, opravdu.
-no, ještě pár slov a asi se rozteču-
Šéfová: Tak to mě těší. Už je tu s námi dva roky.
-podívá se na mě, pohladí mě po zádech a usměje se-
Šéfová: A ještě dlouho bude.
-dobře, roztekla jsem se-

Jako vždy na konci tohoto typu článků doufám, že jste se bavili, usmívali a třeba i kroutili hlavou. Nebo že vás zahřála hezká slova milých lidí, která (nejen) tento článek zakončila.

Vstupte do nového roku s úsměvem, pozitivními myšlenkami, nadhledem, vděkem a pokorou. A mějte se jako vždy krásně! ☺

K.