ZTRACENÝ PŘÍBĚH / KNIŽNÍ RECENZE

 

Ahojte! ☺

 

Po delší době jsem si zase našla chvilku času, abych pro vás sepsala i jiný článek, než cvičební či nákupový. Dnes jsem tu tedy s recenzí na knížku, kterou jsem dočetla někdy koncem léta. Mám teď pár dní ve zkouškovém trošku volněji, protože takový první blok právě zápočtů a zkoušek jsem měla tento týden, a další mě čekají až za 10 dní. Takže teď od té školy chvilku odpočívám. Díky tomu jsem tu tedy s dalším článkem. Tak pojďme na to! 

 

Název: Ztracený příběh

Autor: Charles Martin

Stránky: 320

Nakladatelství: Motto

 

Rok vydání: 2019

 

 

 

Moje anotace

 

Katie Quinnová, slavná hollywoodská herečka, se i přes všechnu slávu a peníze ocitá na dně. Přes všechno, co má, není šťastná. Dojde to až do bodu, kdy se Katie rozhodne, že na tomhle světě už nechce být. Muž jménem Sunday si podobnými stavy prošel taky. Schoval se před nimi i před celým světem do floridských zálivů. Nikdo ho nezná, nikdo o něm neví víc, než jméno, které si pro sebe zvolil. Do části své duše pustil pouze otce Steadyho, starého kněze, kterému svěřil některá svá tajemství. Právě otec Steady se stal pojítkem mezi příběhem Katie a Sundaye. Byl totiž přítelem i oné slavné herečky. Když vycítí, že se s ním Katie v závěru posledního setkání loučí už na dobro, rozhodne se, že ji zkusí nasměrovat zpět na cestu, na které by mohla být šťastná. A zkusí to i u samotáře Sundaye, který má své srdce uzavřené už příliš dlouho. A tak se díky tomuto starému moudrému muži jejich cesty propletou. Dokáží ale dva zlomení lidé vystoupit ze svých stínů, odhalit svá bolestná tajemství a otevřít znovu svá srdce?

 

Můj názor

 

Jako u každé knižní recenze, i tady začínám hodnocením obálky. Upřímně, kdybych tuto knížku viděla v knihkupectví, nesáhla bych po ní. Četla jsem jí jen díky známé, která mi ji půjčila. Autor mi byl z předchozích dvou děl (Hora mezi námi, Když zpívají cvrčci) sympatický, tak jsem si ji přečetla. Sama o sobě by ke mně na policích v prodejně ale asi nepromluvila. Je pěkná, ale neměla bych z ní pocit, že si ji musím přečíst. Přitom neskrývá špatný příběh.

Co se týká hlavních postav, nejraději jsem měla asi otce Steadyho. Katie mi byla ze začátku hodně nesympatická. Byl z ní opravdu poznat Hollywood, takže i když byla zlomená, což bylo to, co měla vyzařovat nejvíc, v pozadí jsem pořád cítila namyšlenost. Naopak Sunday byl zase strašný kliďas. I když měl své démony, byl tak uzavřený do sebe, že z něj šel jen klid. Klidný a tichý, tak bych jej popsala. No upřímně, na začátku knihy bych nebyla schopná říct, který mi byl víc nesympatický.

Postupem času, jak se ale příběhy obou těchto postav rozvíjely, se mi oba zamlouvali víc a víc. U Katie to tedy trvalo o něco déle, ale taky jsem ji časem přijala. Víc se mi ale líbil Sunday a jeho příběh.

Ani v této knize, stejně jako ani v těch dvou předchozích, které jsem od tohoto autora četla, nechybělo nemocniční prostředí. Já mám Charlese Martina spojeného právě i s tím, že do svých knih zapojuje lékařskou profesi nebo jinou spojitost s nemocnicemi. Jeho knihy mají obvykle i hezké poselství a vyvolávají u čtenářů momenty zamyšlení či vděku.

Myšlenka této knihy byla opět hezká, zpracování mě ale až tolik neoslovilo. Nepřišlo mi to moc čtivé, některé části se hrozně táhly, byla jsem z toho taková unavená. Kdybych nechtěla vědět, jaký příběh ten tajnůstkářský muž má, ani bych neměla motivaci tu knížku dočíst. Chápu, že knížka obsahovala dva zlomené lidi, jednoho obaleného tajemstvím, druhého psychicky na dně, takže nemohla mít tak rychlý a spádný děj. Ale opravdu se mi to nečetlo moc dobře. Často jsem se ke čtení musela přemlouvat.

Jak už jsem ale nastínila, poselství bylo opět hezké. I v této knize autor vyzdvihnul emoce a vnitřní pocity postav, které se musely dotknout nejednoho čtenáře, a něco mu předat. Tohle Charles Martin opravdu umí.

V jeden moment, kdy se pomyslná smyčka Sundaye s pomocí otce Steadyho uzavřela, jsem byla překvapená. Mile. Usmívala jsem se a najednou to všechno dostalo úplně jiný rozměr. Všechno do sebe zapadlo. Což byl moment, který se mi z celé knížky líbil asi nejvíc.

Suma sumárum, knížka to nebyla úplně špatná, ale pozitivně bych ji hodnotila spíš kvůli myšlence, než zpracování. Za mě to určitě byl zatím nejslabší kousek z těch tří, které jsem už od tohoto spisovatele přečetla.

Hodnocení

A závěrečné hodnocení? Hora mezi námi ode mě dostala 8/10, Když zpívají cvrčci 7/10... Tato knížka mi přišla ještě o něco slabší, takže ode mě dostává 6/10. ☺

Co vy a Charles Martin? Znáte některou z jeho knih? Co na ně říkáte? Určitě se se mnou podělte o svůj názor v komentářích. ☺

K.